Výška stropu bývá v malých bytech opomíjený rozměr. Zatímco podlahová plocha je daná, svislý prostor lze využít mnohem pružněji, než se na první pohled zdá. Pokud strop přesahuje 260 cm, stojí za zvážení, zda nad úrovní hlavy nevznikne místo pro spánek, úložiště nebo pracovní kout. Rozhodující ale není jen centimetr výšky, nýbrž každodenní provoz: kdo bude do horního patra lézt, jak často a s čím.

Patro se vyplatí tam, kde je jasně oddělená funkce. Spací plošina nad koupelnou nebo nad chodbou funguje dobře, protože nad těmito prostory stejně chodíte jen občas. Naopak kuchyň nebo jídelna pod galerií trpí stíněním a hůř se v nich vaří i uklízí. Jestliže řešíte garsonku, kde se spí, vaří a pracuje na pár metrech, loftová postel v garsonce často nabízí rozumnější kompromis než celoplošné patro – zabere jen část půdorysu a zbytek místnosti zůstane prosvětlený. Výškový rozdíl mezi úrovněmi by neměl klesnout pod 190 cm pro sezení a 200 cm pro chození, jinak se z výhody stane past.

Nosnost je druhá věc, kterou lidé podceňují. Dřevěná konstrukce ukotvená do nosných zdí unese víc než lehká ocelová kostra opřená o sádrokarton. Vždy je nutné zjistit, zda jde o nosnou zeď, nebo pouze o příčku, a podle toho volit kotvení. Do výpočtu vstupuje i hmotnost matrace, roštu a člověka – běžná rezerva se pohybuje kolem 150 kg na jedno lože. U pronajatých bytů je navíc potřeba počítat s tím, že vrtání do konstrukce může znamenat problém při předání bytu.

Čemu se vyhnout: příliš strmému žebříku bez madla, patru nad topením, kde se hromadí teplo, a pevným schodům, které zablokují průchod. Schody by měly mít sklon do 60 stupňů a šířku alespoň 50 cm. Zásadní je také osvětlení – horní patro potřebuje vlastní světlo, ne jen odraz z přízemí. Pokud se tyto podmínky nedají splnit, je lepší zůstat u výškového úložiště a patro neřešit. Ušetříte peníze i budoucí starosti.