Po zimě se na ratanovém nábytku obvykle objeví šedivý povlak, který není jen estetický problém. Jde o kombinaci prachu, pylu, odumřelých řas a někdy i plísní, které se usadily ve vláknech během vlhkých měsíců. Ratan, ať už přírodní nebo syntetický, je porézní materiál a voda s nečistotami se do něj snadno dostane. Pokud se povrch neřeší včas, šedne hlouběji a může začít i dřevo nebo kovová kostra pod ním. Prvním krokem je proto suché mechanické očištění – kartáč s měkkými štětinami a vysavač s kartáčovým nástavcem odstraní většinu nečistot ještě před mytím.

Následuje mokré čištění. Osvědčený postup je vlažná voda s jemným prostředkem na nádobí nebo speciálním čističem na ratan. Silné chemikálie, bělidla a rozpouštědla vlákna naleptávají a urychlují jejich křehnutí. U přírodního ratanu se vyhněte tlaku a namáčení – hadřík vyždímaný do polosucha je lepší než proud vody. U syntetického polyratanu můžete být o něco odvážnější, ale ani tam není tlaková myčka vhodná, protože voda proniká do spojů a způsobuje rezavění kovové kostry. Po umytí nechte nábytek důkladně uschnout na vzduchu, ideálně ve stínu, aby slunce nezpůsobilo další zašednutí.

Pokud šedá barva zůstává i po vyčištění, jde pravděpodobně o UV degradaci povrchu, ne o špínu. Pomůže jemné přebroušení brusným papírem o zrnitosti 240 až 320 a následné ošetření olejem nebo lakem na ratan. Právě v této fázi se vyplatí podívat se na křesílko venku po prvním roce, kde najdete konkrétní zkušenosti s tím, jak materiály stárnou a co je ještě normální opotřebení. U kovových částí zkontrolujte rez a ošetřete je antikorozním nátěrem, u plastových spojů zkontrolujte praskliny.

Prevence do další sezony je jednoduchá. Nábytek na zimu zakryjte prodyšnou plachtou, ne igelitem, aby mohla vlhkost odcházet. Pokud ho necháváte venku, postavte ho na suché místo nebo pod převis a jednou za sezonu povrch ošetřete. Ratan není věčný, ale při správné péči vydrží mnoho let bez toho, aby se proměnil v šedou vzpomínku na léto.