Turistické hole nejsou jen doplňkem pro seniory nebo závodníky na asfaltu. Na dlouhých trasách se stoupáním a klesáním dokážou výrazně ulevit kolenům, kotníkům a zádovému svalstvu. Každý krok s holí totiž část hmotnosti těla přenáší z dolních končetin do horní poloviny těla, takže nohy pracují méně a stabilita roste hlavně v nerovném terénu. Vyplatí se ale jen tehdy, když je používáte správně a máte je nastavené na míru.

Hole dávají smysl při delších túrách s převýšením, v kamenitém nebo blátivém terénu a při sestupech, které namáhají kolena. Naopak na krátké rovince po měkké lesní cestě je můžete nechat doma, tam vám spíš překážejí. Velký rozdíl je i v technice: hole nejsou berle, při chůzi je zapichujete střídavě s protilehlou nohou a odrážíte se od nich. Bez toho byste jen vláčeli hůlky za sebou a účinek se ztratí. Správná technika navíc snižuje otlaky na dlaních a namožení ramen.

Klíčová je výška. Držte hůl svisle před sebou, rukojeť uchopte tak, aby loket svíral přibližně pravý úhel nebo mírně méně. Pro většinu turistů to znamená výšku hole kolem 65 až 70 procent vaší tělesné výšky. Další možnost je vzít hůl do ruky, postavit ji na zem a zkontrolovat, že dlaň rukojeti je v úrovni pasu nebo mírně nad ním. Do kopce hůl zkraťte o pár centimetrů, z kopce naopak prodlužte, abyste měli oporu i při sestupu. Teleskopické hole tohle nastavení umožňují během chvilky. Pokud si nejste jistí, jakou délku a materiál zvolit, pomůže vám praktický výběr délek a materiálů turistických holí, kde najdete přehled podle výšky postavy i typu terénu.

Materiál ovlivní hmotnost, tuhost a cenu. Hliník je odolnější proti nárazu a levnější, karbon je lehčí a lépe tlumí vibrace, ale při pádu na skálu se může zlomit. Pro běžné túry stačí kvalitní hliník, na dlouhé přechody a rychlou chůzi oceníte karbon. Nezapomeňte na správně nasazené košíčky a špičky – do měkkého terénu širší, na skálu užší. Ať už zvolíte cokoli, hole si před odchodem vyzkoušejte na kratší trase, ať víte, jak se chovají v ruce.