Při výběru nebo opravě sedačky se dříve či později dostanete k otázce, co vlastně dělá pohodlí a trvanlivost. Dvě nejčastější varianty výplní jsou pěnové materiály (polyuretanové pěny různé hustoty, často označované jako studené nebo memory pěny) a klasický molitan, tedy měkká polyuretanová pěna nižší hustoty. Rozdíl mezi nimi není jen v ceně, ale především v tom, jak si sedačka povede po několika letech každodenního používání.

Molitan je cenově dostupný a příjemný na prvotní posezení, ale jeho struktura se poměrně rychle stlačuje. U levnějších variant o hustotě kolem 25–30 kg/m³ se po půl roce až roce objeví proleženiny, sedák ztratí výšku a začne se „propadat“ do rámu. Pěnové výplně s vyšší hustotou (35–45 kg/m³) a správnou tloušťkou drží tvar výrazně déle, často pět až osm let. Klíčová je ale i konstrukce: pokud je výplň poddimenzovaná vůči rámu, ani sebelepší pěna dlouho nevydrží. Praktické rady, kdy výměnu řešit a jak materiál vybírat, najdete v článku na nabytek-lkp.cz o výměně sedákové výplně, kde autoři rozebírají i to, jak poznat, že je výplň opravdu na konci životnosti.

Životnost také ovlivňuje způsob používání. Sedačka v obýváku, na které se sedí dvě hodiny denně, zestárne jinak než ta v jídelně, kde se na ni usedá na krátko. Molitan v takovém případě může vydržet dva až tři roky, pěna s vysokou hustotou čtyři až šest. Rozhodující je ale i potah a prodyšnost – pokud vlhkost nemá kudy unikat, pěna se dřív rozpadá. U levnějšího molitanu se navíc častěji objevuje drobení a ztráta pružnosti, zatímco kvalitní pěna se vrací do tvaru i po delším zatížení.

Z praktického hlediska se vyplatí neřešit jen materiál, ale i tloušťku a vrstvení. Kombinace tvrdší pěny dole a měkčí nahoře bývá trvanlivější než jedna silná vrstva molitanu. Pokud jde o cenu, molitan je levnější, ale jeho výměna přijde dřív. Pěna je dražší, zato se investice rozloží do delšího období. U starší sedačky se proto často vyplatí vyměnit jen sedák a nechat rám, pokud je v dobrém stavu – ušetříte a získáte pohodlí na další roky.